AC-ČÁSLAV.CZ

Den před Pánem v Poštovicích

V sobotu 24. 9. 2016 se uskutečnil další výjezd tentokráte sedmi členů  sboru AC Čáslav (Blanka Remešová, Štěpán Poner, Jiřina Jirmanová, Maruška a Honza Svobodovi, Jára Švarz s dcerou Majdou) do střediska Teen Challenge Poštovice na konaný Den před Pánem.

Na těchto setkáních se schází současní klienti středisek TCH v ČR i ti, kteří úspěšně prošli programem, a které Pán Ježíš vysvobodil z drog, alkoholu, z mnoha jiných závislostí a daroval jim nový život. Také pracovníci z různých středisek TCH v ČR  i jiní bratři a sestry z různých sborů.  Společně uctívají Pána Ježíše Krista chvalami, je kázáno Slovo Boží, a zaznívají svědectví o proměněných životech, zkušenosti ze středisek TCH Šluknov, Brno, Praha – dětské centrum, Poštovice – mužské a ženské středisko.
Společný oběd a občerstvení při kávě a zákusku je též časem sdílení, povzbuzení a také možností vidět při prohlídkách zrekonstruované budovy, sekce ubytování mužů, detox, budovu ženského střediska i stávající ještě nezrekontruované prostory.

Jako i při minulých návštěvách zástupců ze sboru AC Čáslav, byla z vykonané sborové sbírky zakoupena pomoc pro klienty střediska – tentokrát v podobě nových bot pro muže i ženy, nových trenýrek a ponožek, pracovních bot a také zrenovovaná kola, která budou využívána v rámci rozlehlého areálu statku TCH. Tato sbírka byla v Poštovicích předána.

Motto Teen Challenge: Naší hlavní činností a posláním je zachraňovat ztracené generace lidí, které se ocitly v zajetí různých závislostí, lží a beznaděje. Pomáháme jim procházet tímto procesem až do chvíle, kdy jsou schopni fungovat ve společnosti.

 

img_20160924_092208 img_20160924_092132
Dovolila jsem si oslovit naše bratry a sestry ze sboru AC Čáslav, kteří se výjezdu zúčastnili, položit jim několik  otázek a tady jsou jejich odpovědi:

Blanka Remešová

Blanko, ty jsi tím aktérem- hnacím motorem sbírek pro pomoc středisku  TCH v Poštovicích, proč Ti tak leží na srdci právě tento druh pomoci a proč právě TCH Poštovice?
Již při první návštěvě TCH v našem sboru (prezentace TCH, svědectví klientů) mi Pán naklonil srdce k této službě, i když nemohu být tou, která oslovuje závislé lidi na ulici. Je pravda, že mohu pomáhat a podílet se na jejich službě tím, že zorganizuji výjezd do Poštovic nebo sbírku na ošacení, boty, prádlo aj. A proč právě Poštovice? Za ty roky tam mám přátele a také proto, že v Poštovicích byl klientem i můj syn. Líbí se mi tam Boží řád a pořádek. To je příklad pro mě osobně a pro každého, kdo chce nahlédnout. Prostě jít tou úzkou cestou za Pánem Ježíšem. A věřím, že to Pán Ježíš dává jako týmovou práci. To se potvrdilo i teď naposledy, kdy se mohli nakoupit z vybraných finančních prostředků nové boty, prádlo aj. Moc děkuji všem, kdo se na tomto Božím díle podíleli. Děkuji Štěpánovi, který byl hned ochotný nás tam dovézt jako řidič a zároveň opravil všechna ta jízdní kola. A největší poděkování patří Pánu Ježíši!

Máš nějaké zajímavé svědectví nebo i výzvu pro druhé a chceš se s námi o to podělit?
Svědectví mám několik, ale zmíním jedno. Volala jsem s Hankou ze střediska a zjišťovala jejich konkrétní potřeby. A ona mi sdělila, že by potřebovali boty pro klienty a dala mi i velikosti bot. Když jsem položila telefon, tak jsem přemýšlela, kde levně nakoupit nové boty. Po chvíli mi volala Marcela, že jsou právě ve Sportisimu a mají zde slevy na boty. Jak je Pán dobrý! Jak to vedl a o vše se staral. Nakoupilo se tedy 13 párů nových a k tomu značkových bot. Sláva Pánu! Přeji každému, aby se mohl podívat nejen do Poštovic nebo Šluknova nebo jiného střediska TCH, ale hlavně vidět na vlastní oči v akci živého Boha. Vidět a zažít, jak koná svoje dílo záchrany se ztracenými lidmi.

 

Štěpán Poner

Štěpáne,  ty chodíš do škol a učilišť s prevencí o drogách a závislostech ve spolupráci s ACET, čerpáš z těchto Dnů před Pánem v TCH Poštovice?
Abych pravdu řekl, je to pro mě jako každé jiné shromáždění..:)

Co Tebe nejvíce zasahuje, když v Poštovicích slyšíš ta svědectví lidí, kteří prošli peklem drog a vidíš na vlastní oči tu jejich proměnu, když pak stojí ve službě pro Pána Ježíše a je na nich vidět ten zápal pro ty ztracené i přes tu těžkou práci, kterou dělají ve středisku?
Co si budeme nalhávat .. komu bylo dáno…má dávat dále a oni byly vytrženi ze spárů smrti, která se jich přímo dotýkala. Tak si myslím, že proto dokážou pochopit a vcítit se do lidí stejně sevřených v okovech toho Zlého…. Je úžasné, co Pán činí, a z toho se raduji – je to jen Jeho dílo a Jemu patří sláva :-) !!

 

Maruška a Honza Svobodovi

Maruško, vy jste s Honzou již TCH Poštovice podruhé, co vidíš za hlavní pozitivum služby TCH v České Republice a co to přináší konkrétně pro Tebe?
Je to záslužná práce pro Pána Boha a pro lidi, kterých se to týká, a pro které je to veliká pomoc v životě. Vidím, jak se tito lidé vrátili do života, ze kterého po „lidsku“ není návratu. Je to veliký zásah Boží ruky! Vidím v tom i poslušnost, horlivost a vděčnost vůči Bohu od lidí, kteří se dali na tuto cestu pomoci a založili  tuto  službu v ČR. Jde o skutečný zápal pro Boží věci, také i plno vykonané práce jak v rekonstrukci budov, tak i na údržbě velkého areálu, také při využití půdy na zúrodněné pole a pěstování různých druhů zeleniny. Je zde hmatatelná hluboká vděčnost i při tom málu, co mají. A my máme mnohdy malou vděčnost při tom všem, co máme. Mně osobně to přináší naději, že na vlastní oči vidím, že kdo má Boha na prvním místě, chce naplnit Jeho vůli, je poslušný a vděčný vůči Bohu a Jeho přikázáním, že toho Pán Bůh nikdy nenechá na holičkách. Povzbuzuje mě, že Pán Bůh jedná. Tím pak roste i ta má důvěra vůči Němu.

Honzo, ráda bych se zeptala Tebe jako zedníka, pokaždé když přijedeme do Poštovic, vidíme nově zrekonstruované prostory, zrealizováno mnoho vizí, o kterých s námi hovoří, že to plánují udělat a pak to vidíme hotové při tak malém počtu bratří-dělníků. Řekneš nám k tomu nějaký osobní postřeh, oslovuje Tě to?
Na těch stavbách a rekonstrukcích je opravdu vidět, že to vede Bůh. Je tam všade vidět ta Jeho jednající ruka.

Maruško, stalo se Ti, že jsi při některém z výjezdů na Den před Pánem slyšela nebo viděla něco natolik zásadního, že jsi o tom musela hodně přemýšlet?
Zasáhlo mne svědectví bratra, který se přestěhoval i s rodinou do TCH v Poštovicích, aby zde naplnil Boží povolání. Opustili se ženou svá zaměstnání, také svůj domov i přátele a poslechli Boží volání ke službě v TCH. Přemýšlím o sobě, jestli bych to také dokázala, kdyby mě Pán Bůh takto povolal, slyšela bych jasně Jeho hlas s tím, že by toto po mně chtěl. V současnosti totiž zažívám Boží jednání skrze má zaměstnání. Mám několik pracovních úvazků a bylo jich v minulosti i více, ale můj současný zdravotní stav se z toho přetížení natolik zhoršil a přišla veliká únava, že už jsem tolik práce prostě nezvládala. Prosila jsem proto Pána Boha, aby zasáhl. On mě vyslyšel a dal, aby byly některé moje pracovní závazky zrušeny. Ale pro mne je těžké tuto realitu přijmout a spolehnout se na Něho, že mě zabezpečí. Zajišťovala jsem se sama od svých 15 let a musela se spoléhat sama na sebe. Je to pro mne veliký krok víry a očekávám, co bude dál, co Pán Bůh bude se mnou a s celou situací dělat.

Honzo, co Tebe nejvíce zasáhlo, a máš nějaké svědectví z některého výjezdu?
Zasáhlo mě, že tam každý může přijít z ulice a je mu pomoženo. A také ta úcta k těm lidem, že je provedou až do nového života. Ta úcta mne zasahuje. Když jsem tam byl poprvé, tak se teprve rozjížděla pojízdná kavárna (tj. výjezd autem – pojízdná kavárna – do některého města a tam služba lidem z ulice). A teď jsem mohl vidět, že se ta práce rozjela a že ji Pán Bůh žehná.

 

Jára Švarz

Járo, proč ses rozhodl věnovat svůj čas a zajet do TCH v Poštovicích?
Při vyprávění ostatních o tom, jak to vypadá v Poštovicích, co se tam děje a jak “úžasné” to tam je, jsem nikdy necítil žádnou hlubokou touhu se tam podívat. Chápal jsem, že je to dobrá práce, zvláštní místo, byl jsem pro to všechny a všechno tam podporovat, ale jet jsem opravdu nemusel.
Teprve když si naše dcera velice přála se do Poštovic podívat a nikdo z okruhu jejích přátel neměl čas nebo nemohl jet, řekli jsme si s manželkou, že tam s ní pojede jeden z nás. A byl jsem to já.

Oslovilo nebo i změnilo Tě něco při této návštěvě, např. ve shromáždění, osobním rozhovoru nebo případně při prohlídce objektu?
Se životem v komunitách mám vlastní zkušenost, takže “uspořádání” místa a aktivity probíhající při našem příjezdu mne nijak nepřekvapily. Byl jsem takříkajíc “doma”.
Co mne překvapilo, bylo: “Dobrý den! Já jsem vás poznal. Vy jste můj bývalý učitel.”
Divíte se, že mne to překvapilo? No, nedivte se.
Tak říkám: “Ano, jsem to já, ale já vás vůbec nepoznávám…”
“Já jsem XY, od vás ze školy…”
“Ahá! Už si vzpomínám.”
Jeho vzhled byl ovšem naprosto jiný, neočekávaný a především vyrovnaný, klidný, zdravý.

Shromáždění, chvály a slovo byly – nezlobte se pro ten výraz – normální, jako doma. Kromě délky. Tudíž pauza na kávu byla pochopitelně vítaná, tu doma nemáme, ale to bude asi souviset s tou délkou  Dcera pravila, že určitě půjdeme do té “kavárny”, kde zakoupením kávy podpoříme práci v Izraeli. Je to jaksi její srdeční záležitost. Ostatně moje taky.
Po obědě jsme dostali víceméně darem prohlídku areálu s průvodcem. Náš průvodce byl z nejpovolanějších: bývalý narkoman, který prošel programem a nyní pomáhá dalším v budování nového života. Slovo budování je více než na místě, protože jeho “oborem” je, mimo jiné, pracovní terapie. Se studenty v programu dělá ze starého hroutícího se statku nádherné místo. Není to přehnané tvrzení. Jeho výzva, nebo snad lépe řečeno prosba, abychom poslali někoho, kdo by fyzicky pomohl s čímkoli, budeme-li mít to srdce, v mém případě určitě nepadla na neúrodnou půdu.

Nejtěžší a zároveň nejsladší chvilka přišla, když jsme byli pozváni k prohlídce ženského centra. Hned u vchodu ke mně během okamžiku přišel chlapeček, rok a půl, dva, a nechal se zdvihnout. Zcela, jakoby bezvládně, odevzdaně mi ležel na rukou. Bylo těžké držet neposlušné slzy. Na nic jsem se neptal, jen jsem mu ukazoval věci z okna a povídal si s ním. Za chvíli chtěl běžet dál. Zaslechl jsem jen, že nějaký čas pobýval v kojeneckém ústavu. Na nic jsem se neptal, avšak věděl jsem, že pomoci těmto lidem tady má cenu, že taková pomoc může změnit něčí život k lepšímu. A taky proto tady jsem.

Nechceš něco vzkázat pro ty, kteří tam ještě nebyli a doporučil bys jim návštěvu Poštovic?
Je velmi těžké někoho přesvědčit o prospěšnosti naší pomoci tím, že je člověk na místě s konkrétními lidmi, dělá konkrétní práci atd. Velice rád bych zorganizoval jednodenní pracovní výjezd – netroufám si na množné číslo ani v případě dní ani v případě výjezdů, dokud nebudeme vědět, že to chceme – mladých, všech, kdo chtějí přinést viditelnou změnu, kdo třeba neumí nic (tak jako já), avšak jsou ochotní.

Kdyby měli mladí čtyři akce týdně a nestíhali vůbec, neřekl bych ani popel, ale jednou za čas vyjet ven a vidět, že ne všichni mají snadnou cestu, že je třeba pomáhat těm, kdo jsou na tom hůře než my, a to pomáhat nejen anonymně, určitě nezpůsobí nikomu žádnou velkou újmu. Ba právě naopak, může mu nebo jí způsobit velké požehnání.

 

Majda Švarzová

Majdo, proč ty ses rozhodla jet do Poštovic a co Tě k tomu vedlo?
Chtěla jsem se podívat do Poštovic, abych mohla vidět lidi, kteří byli úplně na dně a teď žijí s Bohem. Vůbec jsem nevěděla, jestli pojedu, protože se mnou nikdo nemohl jet… Ptala jsem se Boha, zda má cenu tam jezdit. Potom mi došlo, že tam nemám jezdit kvůli tomu, abych byla s přáteli, Bůh mi řekl, že tam mám jet, protože chci duchovně růst. A On věděl, že mi návštěva v Poštovicích hodně prospěje.

A oslovilo Tě tam něco a podělíš se o to s námi?
Bylo krásné vidět lidi, kteří na tom byli špatně, jak při chválách stojí a zpívají… Někteří se i modlili. Přišlo mi to jako obrovská milost pro takové lidi, určitě pro ně muselo být hodně těžké snášet všechny změny, i přes to na nich bylo vidět, že žijí s Bohem… Hodně mi pomohlo i slovo, které měli rozdělené mezi sebe dva bratři. Trvalo sice čtyři hodiny, což je pro začátek docela dlouho (-: Moc se mi líbila i architektonická úprava ohromných objektů. I příště bych jela moc ráda.

———————————————————————- 

Děkuji všem zúčastněným za jejich vyslovené názory, postřehy i niterná sdělení. Já sama za sebe bych ráda napsala, že pro mne tento čas v „týčku“ Poštovice na Dni před Pánem nebyl vůbec promarněným. Naopak. Jako pokaždé jsem odjížděla povzbuzená, zase trochu více zapálená pro Boží příkaz „Jděte a čiňte mi učedníky“ a „Žádná práce v Pánu není marná“. Viděla jsem své přátele a mám radost, že slouží Pánu Ježíši, rostou ve víře, milují a pracují pro ty, nad kterými společnost již zlomila hůl a nebojí se vlézt i do kanálu pro lidskou bytost, za kterou Kristus umíral na kříži. Vážím si jich i těch, kteří se snaží změnit svůj život a mám radost ze všech těch Kristem proměněných životů. Jsem vděčná Ježíši Kristu za Jeho viditelné zázraky, které jsou zde zjevné, za vyslyšené modlitby a také za víru našich bratří a sester, kteří mnohdy s velikou trpělivostí očekávají na pomoc a zabezpečení od nebeského Tatínka.

 

Jiřina Jirmanová

Czech English German