HRA NA OBVIŇOVÁNÍ

„Já nejsem vinen krví toho člověka; je to vaše věc.“ Matouš 27:24

obvinění

Čím dál více se stáváme kulturou posedlou svalováním viny na druhé. V dnešní době naše neštěstí často považujeme za důsledek špatného jednání někoho jiného. „Mám se takhle kvůli nim. Oni mi to udělali.“ Nezačalo to však u nás. Táhne se to už od Adama v zahradě Eden, když řekl Bohu: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl“ (1. Mojžíšova 3:12). Je to v naší DNA! Říkáme, že rozpad našeho manželství byl chybou našeho partnera. Pijeme příliš mnoho, protože nás k tomu někdo dohnal. Máme zdravotní potíže kvůli řetězcům rychlého občerstvení. Přesunutí zodpovědnosti může zmenšit okamžitý pocit viny, ale je to smrtelná hra bez vítězů. Při odsouzení Krista k smrti Pilát řekl: „Já nejsem vinen krví toho člověka; je to vaše věc“ (Matouš 27:24). Myslel si, že se svalením viny na Židy vyhne znepokojení své manželky nebo kritiků a prokáže, že sám je nevinný. Ale zodpovědnost náležela jemu! Pochop toto: Bůh tě činí zodpovědným za tvá rozhodnutí a tvé jednání. „On odplatí každému podle jeho skutků“ (Římanům 2:6). Tvoje neschopnost učinit správné rozhodnutí nebo správně jednat ti také přinese Jeho rozsudek viny. Pavel píše: „Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí“(Galatským 6:7). Druzí jsou možná vinni tím, že tě urazili a z toho budou sklízet úrodu. Tvoje sklizeň ale závisí na tvých reakcích. Přijetí zodpovědnosti před Bohem je způsobem, jak zmírnit svou vinu, sklíčenost a stres.

 

„Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl“ 1. Mojžíšova 3:12

obvinění2

Adam a Eva, otec a matka lidské rasy, sklouzli k obviňování velmi přirozeně. Koneckonců, kdo by jim to mohl dávat za vinu? Bůh! Obviňování bylo výsledkem toho, jak je hřích změnil. Jejich vztah k sobě samým, k sobě navzájem, k prostředí a dokonce i k Bohu se radikálně změnil kvůli jejich nezodpovědnosti. A protože Bůh nemůže nic dělat s lidmi, kteří nechtějí nést zodpovědnost za svá rozhodnutí, vyhnal je z ráje. Jak vysoká cena! Zde jsou dva dobré důvody, proč se vzdát hry na obviňování:

  1. Činí tě to obětí. Když učiníš někoho jiného zodpovědným za své okolnosti, vkládáš moc ke změně věcí do jeho rukou. To znamená, že se nic nezmění, dokud se ten dotyčný nerozhodne to změnit. Pouze přijetím osobní zodpovědnosti si můžeš udržet moc změnit své okolnosti.
  2. Činí tě to nešťastným. Řekneš: „Ale oni mě ranili.“ Ano, ale tím, že v sobě držíš zlobu, stále znovu a znovu zraňuješ sám sebe. Bible říká: „…ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé“ (Židům 12:15). Než to poznáš, celý tvůj pohled je pokřivený. „Ať nikdo není nevěrný a bezbožný jako Ezau, který prodal prvorozenství za jediný pokrm. Víte přece, že když se potom chtěl stát dědicem požehnání, byl odmítnut. Neměl už příležitost k nápravě, ačkoliv ji s pláčem hledal.“ (Židům 12:16–17). Takže odpusť, vezmi svůj život zpět do vlastních rukou a přestaň s hrou na obviňování!

 

 

„…jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.“ Matouš 6:15

Obviňování vytváří nepřátele. Člověk, kterého obviňuješ, tě bude přehlížet, shromažďovat důkazy o své nevině a nesnášet tě. Jeho přátelé ho budou bránit a stanou se tvými nepřáteli. Dokonce i tví vlastní přátelé budou znechucení tvými stížnostmi a odtáhnou se od tebe. „Jedovatý kořen“ se v tobě rozroste a způsobí, že „nakazí mnohé“ (viz Židům 12:15). Obviňování se totiž snadno šíří. Obviňující lidé nakazí další a další. Zatáhneš do toho svou rodinu, takže bude trpět také. „Nepřátel se s hněvivým člověkem a s mužem vznětlivým se nestýkej, ať se nepřizpůsobíš jeho stezkám a nenastražíš léčku své duši“ (Přísloví 22:24–25). Zastav to – předáváš své utrpení a svou narušenost těm, kteří tě milují! Obviňování je návykové. Ospravedlnění, které při něm cítíme, nás chytí do pasti na dlouhou dobu. Manipuluje naším hněvem a vede k tomu, že přesouvání odpovědnosti nám připadá v pořádku. Je pro nás čím dál jednodušší radši si stěžovat než vyřešit problém. Podobně jako kterýkoliv návyk, musí být pro dosažení uspokojení živený víc a víc. Dříve než to vůbec postřehneš, staneš se zkušeným a zatvrzelým „závislým obviňovačem“. Obviňování brání odpuštění. Nemůžeš někomu odpustit, dokud ho odsuzuješ a nesnášíš; a zatímco tím marníš svůj čas a energii, přicházíš o právo přijmout Boží odpuštění. „…jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení“ (Matouš 6:15). Je čas vzdát se hry na obviňování, převzít zodpovědnost za svůj život a přijmout zpět svou Bohem danou sílu stavět se k okolnostem podle Jeho Slova!

 

zdroj: www.spkd.cz