Krystalkáři

krystalka

Jako kluk, mohlo mi být dvanáct nebo třináct, jsem si jako mnozí jiní stavěl krystalku.
K tomu je třeba sehnat si několik součástek: kousek feritu a dostatek tenkého měděného drátku či lanka s opředením, aby se na ferit dala navinout cívka. Tu propojíte paralelně s otočným kondenzátorem, a pokud jste vhodně volili jeho velikost a počet závitů na cívce, naladíte pravděpodobně středovlnný vysílač Praha. Samotný obvod sice zachytí signál, ale ten „nehraje“, musí se upravit detekcí. Obvykle k obvodu stačilo připojit sluchátka přes germaniovou diodu. Ta už je dnes vzácná, stejně jako v pradávných dobách rozhlasu detektor s krystalem galenitu, od něhož také krystalka dodnes nese název.

Tehdy jsem tu diodu ale měl, vše podle plánku navinul a propojil s venkovní anténou a uzemněním. Dílo se zdařilo! Skutečně jsem ke své velké radosti uslyšel ve sluchátkách program z pražské stanice. První srozumitelná slova, která jsem tenkrát zachytil (dodnes si je pamatuji), zněla:

“Staneš se členem mé rodiny.”

Význam té věty mi v té době ještě nedocházel. Až dnes, když si na tu příhodu vzpomínám, nevylučuji, že si těch slov použil Bůh Otec k tomu, aby mi sdělil svůj záměr s mým životem, a kdybych si to uvědomil a vzal ta slova vážně, mohl jsem si ušetřit mnohou komplikaci. Takhle trvalo další řadu let, než jsem se stal členem jeho rodiny – křesťanem.

Když někdy přemýšlím o tom, jak reagujeme v církvi na fakt, že hovoří Bůh, nemohu se ubránit myšlence, že se chováme jako nadšenci s krystalkou. Snažíme se přijímat nějaké signály z duchovního světa, a když opravdu jasně a srozumitelně slyšíme Boží hlas, jsme u vytržení a jásáme: ono to mluví! Méně už věnujeme pozornost tomu, CO a O ČEM se tu mluví, a nejméně tomu, jak bychom podle toho měli změnit život. Nejsem si jist, zda je to tak správné.

Autor: