Jana LORENCOVÁ

  Bůh ví, co je pro jeho děti nejlepší: gymnázium a co potom?

Jmenuji se Jana Lorencová. Od narození jsem vyrůstala ve věřící rodině, takže o existenci Boha jsem prakticky nikdy nepochybovala. Když mi bylo 10 let, odevzdala jsem svůj život Pánu Ježíši Kristu a od té doby s ním žiji v osobním vztahu. To znamená, že se ho učím poslouchat, milovat a činit jeho vůli a on můj život vede, proměňuje, chrání, naplňuje a stará se o mně.
V roce 1998 jsem s Boží pomocí úspěšně odmaturovala na gymnáziu. Ještě před maturitou jsem samozřejmě uvažovala o tom, co budu dělat, až skončím gympl. Hodně jsem se za to modlila a s vírou, že to má Pán Ježíš ve své ruce, jsem podala čtyři přihlášky na vysokou školu a jednu na vyšší odbornou. Prosila jsem Ježíše, abych byla tam, kde mne chce mít.
Po maturitě jsem tedy absolvovala patery přijímací zkoušky. Postupně mi začaly chodit výsledky – všechny negativní. Nikde mě nevzali. Na většině škol jsem se nedostala ani do druhého kola, takže nemělo smysl se odvolávat. Odvolala jsem se jen dvakrát. První zamítnutí přišlo hned. Druhá zpráva na sebe nechala čekat.
Byl pomalu konec července a já jsem pořád nevěděla, co se mnou bude. Moje rodina už byla trošku znepokojená a mluvilo se o různých dalších řešeních situace. Já sama jsem však znepokojení neprožívala. Naopak, měla jsem v srdci pokoj. Věděla jsem, že i v této situaci se o mně Ježíš postará.
Nikdy nezapomenu na úžasné povzbuzení z Božího slova – z Bible, které jsem dostala na jedné horské louce ve Vysokých Tatrách, kde jsme byli s přáteli právě na dovolené. Četla jsem si Bibli a narazila na následující verš:
Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. – Přísloví 3,5–6
Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy. – Přísloví 5,21
Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny. – Přísloví 16,3
Věděla jsem, že vše je v Božích rukou.
5. srpna přišel doporučený dopis. Trvalo to tak dlouho možná i proto, abych se naučila spoléhat na Boha a důvěřovat mu. V dopise stálo, že jsem přijata na Slezskou univerzitu v Opavě na bakalářské (tříleté) studium knihovnictví. Ježíš se o mě skutečně postaral.
Začala tedy nová etapa mého života. Nebylo to vždy jednoduché, i když knihovnictví pravděpodobně patří k těm méně náročným oborům, ale s Boží pomocí jsem všechny zápočty, kolokvia i zkoušky bez větších problémů zvládla. Letos jsem úspěšně udělala státnice a s Boží pomocí jsem byla přijata k dalšímu studiu na Karlovu univerzitu.
Po celé ty roky bylo perfektní, že když jsem se svědomitě připravovala, nemusela jsem se nervovat, jak daný zápočet nebo zkouška dopadnou. Věděla jsem, že Bůh je se mnou, že to všechno vede a ať už by to dopadlo jakkoliv, nikdy na to nebudu sama.