Zvěstník – květen

SVATÉ POVOLÁNÍ
2. Tim 1, 9 Bůh nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy.
Jsem si vědom toho, že některá místa z Písma, či některé citace, které se dotkly mého srdce, používám častěji, takže to může vypadat, že se neustále opakuji. Ale jen pro malé vysvětlení, či alespoň malinkou obhajobu, si dovolím napsat, že známé úsloví: „Opakování je matka moudrosti“, je v tomto případě tak trochu ve stínu, resp. není to v tuto chvíli vůbec podstatné. Jsem si jist, že mě pudí sám Duch svatý k tomu, aby některá slova byla neustále připomínána.

Možná se nám to může zdát být už přehnané, kdy neustále slyšíme o svatosti, oddělenosti, ale chtěl bych nás všechny povzbudit k tomu, abychom se stali těmi Božími dětmi, které nepodcení vůbec nic. Ani tu nejmenší maličkost. Protože ty i já jsme byli povoláni „svatým povoláním“, což znamená jediné, že toto povolání bylo a je tím jedinečným, co se v našich životech stalo. Nejenže jsme byli povoláni, ale Pán Bůh se sám rozhodl k tomu, že se staneme činiteli Jeho jednání, aby se lidé kolem nás stali dalšími, kteří toto povolání nejen uslyší, ale také do něho vstoupí.

Situace kolem nás se vůbec nevyvíjí dobře, ale na druhou stranu není ještě zcela ztracena. Moje vnímání okolí se samozřejmě může lišit od toho tvého, ale podstatnou část cítíme všichni stejně. Existují obavy, že Církev začíná uhýbat ze směru, který byl naším Pánem určen. Ten směr se mění zcela nenápadně, ale může to způsobit mnoho problémů, které se objeví zcela náhle. Vzpomínám si na jedno vidění, které měl emeritní biskup Rudek Bubik.

On sám nám ho předával takto: „Viděl jsem poklidnou vodní hladinu. Vše vypadalo klidně, bez známky jakéhokoliv nebezpečí, či nějaké změny. Ale náhle se objevila loď, která jakoby padala z nebe směrem k té poklidné hladině. Padala velkou rychlostí, takže když se kýl té lodi vnořil do té vody, voda se velkým a mohutným proudem oddělovala na dvě strany“. Samotný výklad byl, alespoň pro mě, velmi apelující právě na vztah a život s Bohem: „Žijeme si poklidný život, který i tak může vypadat. Máme pocit, že času zbývá mnoho a není se čeho obávat. Ta loď představovala Kristův příchod, který přijde náhle a rychle. Vody byly odděleny tak, že se od sebe náhle rozletěly a už se nemohly spojit. Jedna strana představovala ty, kteří byli připraveni, druhá strana představovala ty, kteří situaci podcenili.“

Takto to zůstalo v mém srdci, není to doslovné, ale vystihuje to pointu vzkazu z nebe. Použil jsem toto vidění proto, abych nás burcoval k aktivitě ve vztahu s naším drahým Pánem Ježíšem Kristem. Jsem si zcela vědom toho, že mnozí stojíme v těžkých situacích, kdy převládají pocity, že musíme něco udělat. Ano, právě tlak, který je extrémně vyvíjen na naše „NUTNOSTI NĚCO UDĚLAT“ může vyvolat, či přivodit, fatální rozhodnutí, které se změní v pád do propasti.
Možná by se mohlo zdát, že přece jen můžeme některá rozhodnutí zvládnout sami ve „své“ moudrosti, ale dovolím si namítnout, že vlastníme výzvu z nebe:

1 Petrův 5:7 Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží.

Nenechme se tlačit do chvíle, kdy si můžeme ublížit, kdy se můžeme začít míjet cíle. Ale věřte, že máme jeden druhého, abychom si drželi záda, protože nám není jedno, co ten druhý prožívá. Nenechme se oklamat lží, že nikoho nepotřebuji, že si věci vyřeším sám(a). Vždyť my zvítězíme v Něm pro krev Beránka a svědectví, které máme…to je zaslíbení do dnů, které jsou před námi. Nebojme se posečkat, nebojme se vykročit. Zkrátka udělat to, co v danou chvíli udělat máme, byť lidsky bychom už dávno jednali.
JE ČAS, ABYCHOM PŘEVZALI INICIATIVU. Aby Církev posledních dní byla tou církví, která viditelně bude vytlačovat v moci Kristově nadvládu pekla. Nenecháme si líbit, aby lidé odcházeli z říše živých do říše mrtvých. Ale budeme usilovat o to, aby se lidé právě z říše mrtvých navraceli do říše živých. Byla nám svěřena autorita a je čas, abychom ji začali naplno využívat. Jsem přesvědčen, že náš kraj ještě zakusí, s kým má tu čest.
Ale bez touhy zůstávat v tom svatém povolání to nebude možné. Já mám naději, že zůstaneme věrni našemu Pánu. Mám naději, že jsem součástí církve, která vlastní ten zářivý čistý kment, která půjde, by nikdo nešel. Modlím se společně s vámi, aby dny, které jsou před námi právě v tomto měsíci, byly požehnané a naplněné Boží mocí.

Krásný květen vám přeje MiK
Kompletní zvěstník ke stažení zde pdf_downlaod